Jdi na obsah Jdi na menu
 

29. 9. 2007

Jaro 2006 v naší smečce začínalo smutně. Nezabřezali nám fenky.  V kynologické organizaci, kde se měl konat svod dorostu  a bonitace vyhořela klubovna, takže akce se přesouvala na později do Železnice.  Na velikonoční podnělí jsme našli ráno mrtvou naši poslední leonbergřici, která večer byla zcela v pořádku (torze žaludku) a po té, co naše povahově úžasná Izinka začala hubnout, jsme absolvovali vyšetření, z nichž vyplynulo, že naše děvče, kterému nebyl ještě ani rok nám umírá.  To poslední mne fakt vzalo.

A tak se stalo, že mi Jana poslala fotky štěňat, abych mohla alespoń potěšit oko.

Líbili se mi všichni, ale zvlášť mne zaujal pejsek (na fotu vlevo - Robin). Takže jsem začala uvažovat, že bychom mohli rozšířit naši smečku.

 

 

Obrazek

Zmínila jsem se doma. Manžel řekl něco jako zapomeň a tak jsem nenaléhala a  pokusila  se zapomenout.  Ale za 3 dny mi to nedalo a napsala jsem Janě, že kdyby byl nějakou náhodou  ten konkrétní  pejsek - (jak jsem později zjistila Robin) volný, měla bych o něj zájem.  Bohužel, nebyl. Byli v tu chvíli  zadaní všichni,  ale byli jsme pozváni k návštěvě.

Nebudu podrobně rozepisovat vše. Při mém duševním rozpoložení to se mnou nebylo jednoduché,  ale nakonec to dopadlo tak, že jsem si za asistence manžela  přivezla  domů Rokyho.

Teď, když to píšu zbývá Rokymu do 1. narozenin už jen několik  dní a já jsem z něj nadšená.

Je to krom Izinky, která nás mezitím už opustila,  ten nejšikovnější a nejvyrovnanější choďáček, kterého jsme kdy měli.  Je velký závislák na mé osobě , výborně ovladatený  (na to že je v pubertálním věku  až neuvěřitelně - třeba vedle kola s kterým začínáme  běhá na volno ), sebevědomý.

Má lehký, elegantní pohyb (,,jako baletka") a velký talent pro skákání.  V tom jediném jsem ho nedokázala usměrnit.  Upřednostnila bych, kdyby si zadní nohy v době vývoje šetřil.  Dokáže se ale i velmi rychle zklidnit. Jak vypadá může každý posoudit sám minimálně podle fotografií, ale už má za sebou první drobné výstavní úspěchy.

Teď už je objednaný na rentgen DKK a já moc, moc  doufám, že dopadne dobře.  Ale ať už dopadne jakkoliv, Roky u nás určitě zůstane a kvůli němu se snad i přemůžu a zkusím nějaké závody agility. 

Měl by určitě talent i na klasický všestranný výcvik, ale na další dojíždění já už nemám čas.

A na této fotce je Roky a Rendy.   Samozřejmě, že teď jsem taky zvědavá, jak dnes vypadá Robin a ostatní bratříčci.

Obrazek

Roky je jeden z mnoha případů svědčících o tom, že pokud si člověk bere štěně z vyrovnaného kvalitního vrhu, mohou být všechna štěňata úspěšná, a není to o tom, kdo si vybírá dříve.

Obrazek